3. Brandská panenka
V dávných časech byla v Brandu bohatá vdova, majitelka hostince „U Dědického soudu“. Všechna její láska patřila její sedmileté dceři. Jako speciální vánoční dárek koupila vdova svojí dceři panenku v životní velikosti.
Ale dcera z dárku neměla radost a ani po Vánocích si s panenkou nehrála. Náhle onemocněla spálou a do dvanácti nocí byla bez života.
Matka z toho byla velice smutná. Jako náhradu za svou dceru si k sobě vzala panenku, oblékala ji do dívčiných věcí, sedávala vedle ní u stolu, servírovala panence jídlo a pití a mluvila s ní jako dříve se svou dcerou.
Služebná musela panenku denně svlékat a oblékat a každý večer ukládat do postele. Náhle zemřela i matka. O její smrti se šířily podivné zvěsti, které se vyprávěly ve městě.
Krátce po matčině pohřbu panenka oživla. Probouzela se v noci, hledala svoje oblečení a běhala po domě, takže se obyvatelé domu neodvážili chodit po chodbách. Když se o víkendu konala taneční zábava, cupitala panenka za mládenci a následovala děvčata. Postupně si na tento výjev obyvatelé města zvykli.
Jednoho dne chtěl nový majitel hostince ukončit život tohoto přízraku. Požádal jednu starou ženu, která bydlela v polorozpadlém domě v St. Michaelis, aby zlomila panenčinu kletbu. Vyřkla spikleneckou formuli, ale panenka byla ještě živější. Později za záhadných okolností ale zemřela tato stařena.
Poté se majitel hospody obrátil na místního kněze v Erbisdorfu, jestli by mu mohl pomoci prolomit panenčinu kletbu. Ale po farářově zaříkávání s latinskými modlitbami tancovala panenka nadále městem ještě zběsileji.
Nakonec byl jeden nádeník pověřen tím, aby odvezl panenku v kolečku do Špitálského lesa a tam ji pohřbil. Během bouřky zakopal nádeník panenku pod břízu. Na cestě domů ho ovšem panenka zase předhonila. Nádeník se příšerně vyděsil, dostal horečku a po třech dnech zemřel.
Od těch dob o strašidelné panence mnoho slyšet nebylo. Nicméně před tím, než byl hostinec nově postaven, spatřili stavitelé panenku, kterak plna života poskakovala po napůl dokončených zdech.
Ale dcera z dárku neměla radost a ani po Vánocích si s panenkou nehrála. Náhle onemocněla spálou a do dvanácti nocí byla bez života.
Matka z toho byla velice smutná. Jako náhradu za svou dceru si k sobě vzala panenku, oblékala ji do dívčiných věcí, sedávala vedle ní u stolu, servírovala panence jídlo a pití a mluvila s ní jako dříve se svou dcerou.
Služebná musela panenku denně svlékat a oblékat a každý večer ukládat do postele. Náhle zemřela i matka. O její smrti se šířily podivné zvěsti, které se vyprávěly ve městě.
Krátce po matčině pohřbu panenka oživla. Probouzela se v noci, hledala svoje oblečení a běhala po domě, takže se obyvatelé domu neodvážili chodit po chodbách. Když se o víkendu konala taneční zábava, cupitala panenka za mládenci a následovala děvčata. Postupně si na tento výjev obyvatelé města zvykli.
Jednoho dne chtěl nový majitel hostince ukončit život tohoto přízraku. Požádal jednu starou ženu, která bydlela v polorozpadlém domě v St. Michaelis, aby zlomila panenčinu kletbu. Vyřkla spikleneckou formuli, ale panenka byla ještě živější. Později za záhadných okolností ale zemřela tato stařena.
Poté se majitel hospody obrátil na místního kněze v Erbisdorfu, jestli by mu mohl pomoci prolomit panenčinu kletbu. Ale po farářově zaříkávání s latinskými modlitbami tancovala panenka nadále městem ještě zběsileji.
Nakonec byl jeden nádeník pověřen tím, aby odvezl panenku v kolečku do Špitálského lesa a tam ji pohřbil. Během bouřky zakopal nádeník panenku pod břízu. Na cestě domů ho ovšem panenka zase předhonila. Nádeník se příšerně vyděsil, dostal horečku a po třech dnech zemřel.
Od těch dob o strašidelné panence mnoho slyšet nebylo. Nicméně před tím, než byl hostinec nově postaven, spatřili stavitelé panenku, kterak plna života poskakovala po napůl dokončených zdech.