19. září 1581 byli během své šichty zasypáni ve štole svatého Stephana v Brandu na Goldbergu čtyři horníci.
Jejich spolupracovníci se poté pokoušeli je zachránit. Čtyři dny a noci pracovali v hoře na tom, aby zasypané vysvobodili. Ale pro tři muže přišla tato záchrana příliš pozdě. Čtvrtý, Georg Strobel, byl ještě na živu. Později vyprávěl, že ležel v jedné velmi malé průrvě, asi půl lokte vysoké, byl osvěžován plamenem pohybujícím se nahoru a dolu, a proto mohl strávit denní i noční hodiny bez jídla a pití a bez čerstvého vzduchu.
Georg Strobel byl syn chudé vdovy a musel svou prací uživit ještě tři mladší sourozence. Po tomto skalním sesuvu dělal poctivě tuto práci ještě mnoho let a byl dlouho živ.
Na stejném místě se stala o pár let později další neuvěřitelná událost. V létě roku 1609 svolával důlní dozorce před začátkem denní směny svých deset havířů na šachtě svatého Stephana k modlitbě. V průběhu této modlitby se náhle ozval strašný hřmot z hloubky, který byl slyšet z blízka i z dáli. Ukázalo se, že se zbortila šachta.
Poté co horníci přestáli toto zděšení, těšili se ze své záchrany. Modlitba zabránila tomu, aby se horníci při sesuvu štoly nacházeli v šachtě a tím jim zachránila život.
Od té doby se na všech dolech čtvrthodiny před začátkem denní směny modlili a zpívali.